Nesly tiché poselství, elegantní gesta. Muži vybírali květiny tak, jako se volí slova: bílý karafiát na svatbu, červená růže na rande, vzácná orchidej na večer do divadla. Všechno bylo symbolické. Květ v klopě byl mrknutím oka, diskrétním prohlášením, znamením jemnosti.
A samozřejmě, tato malá skleněná vázička tento gesto doplňovala. Chrání květ, ale především vyjadřovala zvláštní péči, jemné a romantické umění žít.
**Když se styl spojuje s duší**
Dnes se styl oblékání často spojuje s rychlostí a praktičností. Džíny, tričko a do práce. Ale tento malý nález ve mně vyvolal touhu zpomalit. Připomenout si, že někdy může jeden jediný detail změnit celý vzhled. Ta skutečná elegance, ta, která se dotýká srdce, se skrývá v péči o to, co není vždy vidět.
Tyto malé vázičky už se nepoužívají, to je pravda. Ale vzpomínka na ně zůstala. Připomínají mi, že krása často spočívá v jednoduchých gestech, na která jsme si mysleli, že jsme zapomněli.
**Trocha poezie k znovuobjevení**
Dnes tyto malé vázičky hrdě stojí na mé polici jako skleněné poklady. Někdy se na ně dívám a říkám si: co kdybychom vrátili trochu té poezie do našeho každodenního života? Není třeba velkých událostí. Stačí květina ve vlasech, na stole, darovaná jen tak bez důvodu. Drobný čin, který nic nestojí, a přesto přináší něhu.
Nakonec, proč nevrátit alespoň trochu atmosféry té doby, kdy každý detail prozrazoval vztah k kráse každodenního života?
