Začalo to jako obyčejný večer doma.
Den byl klidný a těšil jsem se na poklidnou noc. Večeře byla snědená, nádobí uklizené a domem se rozprostřelo to uklidňující ticho, které nastává, když se všichni odeberou do svých pokojů.
Můj syn už spal a já jsem dělal poslední obchůzku domu před spaním.
Když jsem míjel jeho ložnici, vzpomněl jsem si, že jsem dříve během dne hledal malou baterku. Napadlo mě, že by mohla skončit v jeho pokoji, a tak jsem tiše otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Pokoj byl tmavý, jen slabé světlo z pouliční lampy venku vrhalo dlouhé stíny na podlahu.
Snažil jsem se ho nevzbudit, přikrčil jsem se a podíval se pod postel.
Zpočátku jsem si ničeho neobvyklého nevšiml. Bylo tam několik úložných krabic, zapomenutá ponožka a trochu prachu podél okrajů. Pak ale můj zrak zachytil něco dál vzadu. Bylo to částečně skryté ve tmě, ale okamžitě jsem věděl, že to mezi ostatní věci nepatří.
Předmět měl zvláštní tvar. I z dálky vypadal natolik neobvykle, že upoutal mou pozornost. Ze zvědavosti jsem po něm sáhl a pomalu ho přitáhl k sobě.
Když se vynořil ze stínu, moje zmatení se ještě prohloubilo.
Předmět byl pokryt ostrými výčnělky, které trčely do všech stran. Ve slabém světle vytvářely na stěně výrazné siluety. Vypadal téměř organicky, a přitom mechanicky. Na okamžik jsem si pomyslel, že by mohlo jít o nějakou dekoraci, ale nedokázal jsem si představit, proč by byla schovaná pod postelí.
Opatrně jsem ho otočil…
